Kolébkou karate je v podstatě Okinawa, ostrov patřící nyní Japonsku. Nachází se v souostroví Ryukyu [Rjukju]. Význam Okinawy je ‚provaz na obzoru’. Tento ostrov z výšky připomíná zauzlený provaz hozený do moře. Největším a zároveň administrativním městem je Naha. Jazykem Okinawy je Uchinaguchi [Učinaguči], která se dělí na dva dialekty, a to na Shuri-Naha [Šuri-Naha] a jižní dialekt.

 

Karate vychází z okinawského systému pěsti Tode a ze stylu Chuan-fa boxu Bílého jeřába (Beihe).

 

Dějiny boje ve zkratce

První doložené záznamy o boji beze zbrani lze najít už z roku 2000 před naším letopočtem. Boj beze zbraně jako takový se začal formovat v 7. století př. Kr. v Řecku pod názvem Pankration. Tento bojový sport se dostal i do olympijských her. Například na 48. OH zvítězil slavný matematik Pythagoras právě v disciplíně Pankration. Samotnému studiu se věnoval známý tragéd Euripides.

 

Historie Chuan-fa

Legenda praví, že v 6. století našeho letopočtu do Číny na pozvání čínského císaře Vu-Tipřišel indický mnich a učitel buddhismu Bodhidarma (čínsky Ta-Mo, japonsky Daruma Taishi [Taiši]). Jelikož ho názory na buddhismus z císařského dvora moc neuspokojovaly, usadil se v klášteře Shaolin-su (na území dnešní jihočínské provincie Honan). V tomto klášteře vyučoval duchovní umění tradic buddhismu. Zde zjistil, že by místním mnichům více vyhovovalo něco jednoduššího než složité učení klasického buddhismu. Proto zavedl novou, jednodušší formu učení, známou pod japonským názvem Zen-buddhismus(čínsky chan [čan], v sanskrtu dhyana – slovo zen označuje meditaci, která tvoří kostru a hlavní myšlenku celého učení – viz Filozofie a etika). Dále zpozoroval, že jeho žáci mají velmi slabou fyzickou kondici, a tak jim předepsal speciální cvičení. Někteří tvrdí, že toto cvičení si přinesl Bodhidarma z Indie, jiní jsou přesvědčeni, že ho vytvořil on sám. Výše zmiňované cvičení se postupem času rozvinulo v ucelený bojový systém Chuan-fa.

 

Původ Baihe:

Fang Čung-kung, žijící v Číně v provincii Fu-ťien v okresu Jung-čchun v 18. století, dosáhl mistrovství v boxu Mnišské pěsti. Byl smrtelně poraněn lotry z vedlejší vesnice. Zákeřnou lstí ho přemohli a hned na to surově dobili. I přes veškerou péči jeho dcery a zároveň osobní žačky Fang Čchi-niang zemřel.
Fang Čchi-niang byla hluboce zarmoucena smrtí svého otce a zapřísáhla se, že se pomstí. Jelikož ještě nedosáhla mistrovství, neúmorně trénovala a hledala cestu, jak porazit každého protivníka.
Krátce po tragédii, když oplakávala smrt svého otce, uslyšela z bambusového háje podivné zvuky poblíž jejího domu. Šla zjistit, co dělá takový hluk. Viděla bojovat dvojici jeřábů. Jeden střídal nebezpečná seknutí pazoury a smrtelné klofance zobáky, zatímco druhý se jim s pozoruhodnou přesností strategicky vyhýbal z dosahu.
Fang se rozhodla, že jeřáby zaplaší. Sebrala dlouhou bambusovou tyč a snažila se je šťouchnout. Kdykoli je chtěla udeřit, nebyla schopna je zasáhnout. Vždy se instinktivně vyhnuli jejímu útoku a nakonec odletěli pryč.
Díky této příhodě vyvinula instinktivní bojovou metodu. Po jisté době studia Fang nakonec pochopila principy tvrdost, měkkosti a ohybnosti v síle. Spojila ústřední prvky Chuan-fa Mnišské pěsti s instinktivními obrannými pohyby jeřábů a vytvořila nový styl -> Bílý jeřáb.
Po třech letech byla Fang téměř neporazitelnou. Díky svojí zručnosti a odhodlanosti získala zajímavou pověst. Během těchto tří let Fang Čchi-niang svůj styl zdokonalila tak, že se proslavil i v okolí provincie Fu-ťien. Byl nazýván jako jungčchunský box Bílého jeřába.
Fang učila, že principy, na nichž je založen její styl (správné dýchání, morální pravidla, sebeobjevování atd.), byly předávány odpradávna a nepochází z okresu Fu-čou.

 

Historie Okinawy a karate

Po mnoha staletí byla Okinawa osídlována Čínou. První styky Číny s ostrovy Ryukyuspadají do 6. století n. l. (dynastie Sui), i když nebyly zrovna příliš přátelské. Zhruba v 7. století na Okinawu začaly nejspíše pronikat prvky z chuan-fa. Oficiální obchodní vztahy mezi ostrovem a Čínou vznikly v 14. století. Vliv Číny a samostatnost Okinawy skončili v 17. století, kdy japonský rod Satsuma [Sacuma] zahájil vojenské tažení na Okinawu, aby si tím vyřešil svojí finanční situaci a ‚uklidnil‘ tak  japonský rod Tokugawa. O pár měsíců později padl hrad Shuri a okinawský král Sho Nei [Šo Nei] byl zajat. Nový vládce z tohoto rodu Yoshihisa Shimazu [Jošihisa Šimazu] zakázal Okinawanům nosit a používat jakékoliv zbraně. To vedlo k rozvoji sebeobranného systému. Žák mistryně Fang Čchi-niang učil místní obyvatele některé prvky z boxu Bílého jeřába. Ty se spojily s místním uměním Tode. Tak vznikl nový sebeobranný systém Te, později Okinawa-te. Toto umění se vyučovalo tajně, neboť ten, kdo byl přistižen při cvičení Okinawa-te, byl odsouzen k trestu smrti. Společně s ním se vyvíjel i systém boje se zbraní = kobudo. Jako zbraně používali běžné polnohospodářské nářadí (sai – kovový trojzubec, nunchaku – malý cep na rýži, bo – dlouhá hůl, tonfa – páka od mlýnského kamene, jo – krátká hůl a další zbraně). Sebeobranný systém se rozvíjel ve třech hlavních městech – Shuri, Naha aTomari a v nich vznikly 3 styly Okinawa-te – Shuri-te, Naha-te a Tomari-te (viz Školy (styly)). Mistři tajně navštěvovali Čínu a studovali Chuan-fa u nejslavnějších mistrů. Nadvláda klanu Satsuma přetrvávala do 19. století, kdy okinawský král Sho Tai [Šo Tai] odstoupil. Okinawa se tímto stala oficiálně součástí japonského císařství.

 

‚Okinawa-te’ se také nazývalo ‚Ryukyu kempo karate-jutsu’ (i Ryukyu kempo toudi-jutsu). ‚Ryukyu‘ označovalo souostroví, kde bojové umění vzniklo. ‚Kempo‘ je jen japonskávýslovnost čínských znaků pro ‚Chuan-fa’ (viz Japonský slovník). Slovo ‚kara’ mělo význam ‚čínský’ a odkazovalo na čínskou dynastii Tchang (618-907) a později přímo naČínu jako takovou. Výslovnost tohoto znaku mohla být buď ‚tou’ anebo ‚kara’. Znak ‚te’znamená ‚ruka’ a může se vyslovovat jako ‚te’ anebo ‚di‘ (‚ti’). ‚Jutsu’ má význam ‚umění’nebo také ‚technika’. Před druhou světovou válkou okinawští mistři karate všeobecně označovali jako ‚toudi’.
V rámci reorganizace Ryukyu kempo karate-jutsu opustilo příponu -jutsu a nahradilo ji moderním termínem ‚do’, což znamená japonsky ‚cesta’, jako tomu je v judo, kendo, aikidoatd. nebo celkově v budo (viz Japonský slovník). V mandarínské čínštině se vyslovuje jako ‚tao’. Ve filozofii (viz Filozofie a etika), která je v bojovém umění zavedena, ‚do’označuje životní cestu nebo pouť. kterou člověk podstupuje při sledování svého cíle (dokonalost v karate).
Původní znak ‚kara’ s významem ‚Číny’ byl nahrazen jiným znakem se stejnou výslovností. Jeho význam byl ‚prázdný’. Charakterizuje sebeobranné umění, které k odražení protivníka útoku používá ‚prázdné‘ ruce. Může se také vyslovovat jako ‚ku’, což znamená ‚prázdnota’, anebo jako ‚sora’, což má význam ‚nebesa’. Tento znak ‚kara’zahrnuje i metafyzično v souladu s buddhismem.
Název ‚karete-do’ nebyl na Okinawě uznávaný až do roku 1936. Zatímco organizace Dai Nippon Butokukai ho schválila už v prosinci roku 1933, díky čemuž se stalo součástí moderního japonského budo.